RETUŠE NA NÁBYTKU

Ludvík Losos, Retuše, in: idem, Historický nábytek: konstrukce, údržba, restaurování, Grada 2013, s. 258.

MALÍŘSKÉ RETUŠE

Napodobivá retuš
(také totální, úplná či neodlišitelná)

Poškozené místo je pojednané jako autentické okolní prostředí. Ve 20. století vymýšleli restaurátoři jak udělat napodobivou retuš rozpoznatelnou. Jde také o požadavek Cesara Brandiho, aby byla retuš jasně rozpoznatelná. 

Bauer-Boltonův návrh pracoval s povrchem poškozeného místa lehce pod povrchem nebo lehce nad povrchem. Retuš by se tak projevila reliéfně. 

Mauerův návrh pracoval před druhou světovou válkou s odstranitelností retuší. počítal s přerytím retušovaného místa průhlednou látkou (celofán) a na ni by provedl retuše. Tím by splnil pravidlo reverzibility. 

Technika tratteggio [tratedžo] vyvynutá po světové válce pro nástěnné malířství. Používá tratti - čárečky složené z různých barev - pracuje se skládáním barevných čar. 

Baldiniho metody tzv. barevné abstrakce (Umberto Baldini vedoucí restaurátorské dílny Fortezza da Basso ve Florencii) byly jemné zkřížené čárky prováděné různými čistými barevnými tony. 

Neutrální retuš 

Jeden jediný neutrální tón pro všechna poškozená místa na obraze. Nenapodobuje malbu. Neutrální okrová barva (většinou plátna, bolusu, podložky, ...). Při neutrální retuši se poškozená místa zapojují do svého okolí, které je původní, pomocí neutrálního barevného tónu. Každá takzvaná neutrální retuš logicky mění barevné a další aspekty působení obrazu (na tento problém poukazuje také Cesare Brandi). Požadavkem je, aby retušované místo nepůsobilo jako skvrna a aby se pozorovatel nefixoval na retušované místo. 

Cesare Brandi a retuše

"chybějící místo je v něm (uměleckém díle) porušením figurativní tkáně. [...] ... v případě uměleckého díla (není) nejdůležitější ani tak to, co schází, jako spíš to, co je nutno doplnit. Tvar ani barva chybějícího místa vskutku nemají souvislost s figurativností znázorněného obrazu. Vkládají se totiž jako cizí těleso. [...] Chybějící místo i přes svůj nahodilý tvar působí jako obraz rýsující se na určitém pozadí, [...] Při spontánním průběhu vnímání se [...] projevuje podstatný vztah mezi obrazem a pozadím. [...] jestliže však v malířské osnově vznikne prázdné místo, tento nečekaný "obraz" je vnímán jako obraz, jehož pozadí tvoří malba. K poškození obrazu tak přibývá jeho znehodnocení, kdy to, co původně vzniklo jako obraz, je degradováno na pouhé pozadí. 

Z prvních pokusů [...] vzešlo první empirické řešení vyžadující neutrální odstín. Šlo tedy o pokus toto prázdné místo, jež vystoupilo do popředí, zatlačit zpět pomocí barvy pokud možno postrádající určitý odstín. [...] snadno (se) zjistilo, že neexistuje neutrální odstín a že kterýkoli odstín považovaný za neutrální měl ve skutečnosti vliv na chromatické rozvržení malby [...]. ... je nutno se vyhnout při pokrytí chybějícího místa barvám z obrazu, aby se tak místo jevilo stále v jiné rovině než vlastní malba [...]. Vycházeli jsme přitom z prostého zjištění, že když se objeví skvrna na skle před obrazem, brání bezmála stejně jako chybějící místo v pohledu na to, co je pod ní; jelikož je však vnímána v rovině odlišné od roviny obrazu, umožňuje vnímat pokračování malby pod skvrnou. Podaří-li se nám tedy dát chybějícímu místu barevnost, jež namísto toho, aby se shodovala nebo jen málo lišila od barev malby, se od nich naopak prudce odpoutá v tónu a světelnosti, ne-li přímo v odstínu, bude chybějící místo působit stejně jako skvrna na skle, tedy dovolí vnímat pokračování obrazu pod chybějícím místem. [...] Ke zlepšení postačilo uplatnit na chybějícím místě princip různých rovin (tam, kde to statika barvy dovoluje) tak, aby toto místo už nebylo zobrazením, pro něž je malba pozadím, a naopak sloužilo jako pozadí, na němž je jako zobrazení malba. [...] Nejčastěji tedy postačí zviditelnit dřevo nebo plátno podložky, abychom dosáhli čistého a příjemného výsledku [...].

Cesare Brandi, Potenciální jednota uměleckého díla, in idem, Teorie restaurování, Kutná Hora 2000, s. 34-44, cit. s. 43-44.

• Vratislav Nejedlý, Retuš výtvarných děl. Několik poznámek k užívání a obsahu pojmu, NPÚ ÚP, 2010.
  
  
• Barbora Vařejková - Jan Vojtěchovský, Reverzibilita a stabilita retuší nástěnné olejomalby, Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování, Litomyšl, 2016.
  
  
• Bohuslav Slánský, Technika malby 1-2. Praha 1953 a 1954.