Wiener Werkstätte Möbel
Nábytek Art Nouveau je součástí interiéru a není řešen jako samostatný objekt bez kontextu prostoru, do nějž má být zasazen. Komplexní vize interiéru způsobila, že jednotlivé kusy vybavení podléhali zájmu celkového efektu. Tím byl vytvořen v interiéru dojem, že vše k sobě patří. Průzkum jednotlivých objektů vytržených z kontextu jejich okolí může být provedeno pouze pro zjištění jejich samostatných kvalit, nebo rafinovaných záměrů designera. Tzv. filozofie pravého úhlu ("philosophy of the right angle"), kterou se vyznačuje rané dílo Josefa Hofamanna a Kolomana Mosera má původ ve Skotsku, v díle Charlese Rennieho Mackintoshe. Podobnost není pouze v úrovni stylizace nábytku, ale také fakt, že v rámce těchto center byl nábytek koncipován jako součást velkého interiérového souboru. Jedná se tedy o něco jako "architektonický nábytek", kdy jsou nábytkové kusy pojmenovány podle architektury, do jejíhož konceptu zapadaly (Willow Tea Room chair, Coffee-house chair, ...). Takové židle jsou sami o sobě příliš individuální, bez kontextu a bezvýznamné, a zapadají jenom do interiéru, pro který byli navrženy - v něm se potom stávají uměleckým dílem.
Wiener Werkstätte svým charakterem, který je spjat s uměleckým řemeslem, překonalo problémy, které Mackintosh překonat nedovedl. Nábytek z Glasgow měl z technického hlediska vady, protože byl zhotoven tak jednoduše jak to jen bylo možné, což není vždy tím nejlepším řešením. Hlavním problémem bylo, že Mackintosh zaměstnával řemeslníky z lodního průmyslu, kteří zastávali práci uměleckých truhlářů. Ve výsledném produktu kontrastovala vedle sebe špatně odvedená řemeslná práce a velmi propracovaný design. Cílem Wiener Werkstätte bylo porazit vzestup hromadné strojové výroby, stejně jako obnovení kontaktu mezi výrobcem a spotřebitelem. V dílnách Wiener Werkstätte byli designeři schopni vlastní návrhy nechat provést těmi nejlepšími a nejzručnějšími uměleckými truhláři. Takové kvality Mackintosh výše popsaným okolnostem nikdy nedosáhl. Nábytek Wiener Werkstätte byl precizní z hlediska formy a kvalitní z hlediska konstrukce. Existuje také pracovní program tzv. Wiener Werkstätte Arbeitsprogramm z roku 1905, který říká:
"Umění a řemeslo utrpělo velké poškození masovou produkcí na jedné straně a bezduchou nápodobou starých stylů na straně druhé a toto postihlo celý svět jako velká povodeň. Ztratili jsme kontakt s kulturou našich předků a předhazovali jsme si tisícem rozporuplných rozmarů a úvah. Ve většině případů stroj nahradil rukodělnou práci a podnikatel převzal místo řemeslníka. Bylo by šílenství plavat proti tomuto proudu.
Navzdory tomu jsme založili naše dílny. Poskytli jsme na domácí půdě místo klidu uprostřed radostného hluku řemeslné práce, pro všechny, kteří přijali poselství Ruskin a Morris. Odvoláváme se na všechny, kteří oceňují kulturu v tomto smyslu, a doufáme, že i naše nevyhnutelné chyby nebrání našim přátelům propagovat naše nápady.
Chceme vytvořit důvěrný kontakt mezi veřejností, designérem a řemeslníkem a vytvářet dobré, jednoduché domácí potřeby. Užitečnost je náš první požadavek a naše síla musí ležet v dobrých proporcích a dobře zpracovávaných materiálech. Budeme usilovat o dekor, ale bez jakéhokoli nátlaku jej aplikovat a už rozhodně ne za každou cenu. Hodnota umělecké práce a inspirace musí být znovu uznávána a oceňována. Práce uměleckého řemesla musí být měřena stejným měřítkem jako malíř a sochař. Nemůžeme usilovat o nejnižší ceny - to by bylo hlavně na úkor pracovních nákladů. My naopak považujeme za naši povinnost vrátit řemeslníka do pozice, ve které se může těšit ze své práce a vést život v souladu s lidskou důstojností. A toho můžeme dosáhnout jen postupně.
Našim cílem je využívat kvalitní materiály a zajistit technicky dokonalé provedení v kožené a knižní vazbě, stejně jako ve všech našich ostatních aktivitách. Je samozřejmé, že dekoraci aplikujeme pouze tehdy, když to nevyvrací povaha materiálu. V našich nábytkářských dílnách je základním pravidlem provedení práce nejpřesnějšího a nejsolidnějšího druhu. Bohužel dnes jsme zvyklí na tak nekvalitní zboží, že dokonce dokonce mírně pečlivě vyrobený kus nábytku se zdá nad naše možnosti. Je třeba vzít na vědomí, že jsme vedeni k tomu, abychom vystavili dům ve velkém měřítku a vybavili jej vším, co potřebuje, za cenu, která odpovídá nákladům na výstavbu železničního spacího vozu. Před sto lety byly vynaložené obrovské náklady na jedinou místnost ve venkovském sídle a nyní je moderní pracovník obviňován z nedostatku elegance a nedostatečné představivosti, ačkoli by se mohlo ukázat jako efektivní, kdyby by měl jen ruce, které by pracovali. Náhrady, které jsou poskytovány reprodukováním předchozích period jsou výhradně pro parvenus (osoby, které se dostaly do vyšších společenských vrstev z nižších). Dnešní buržoazie a dnešní dělníci musí mít dostatek hrdosti, aby získali jasný smysl pro svou vlastní hodnotu. Dokud naše města, naše domy, naše pokoje, náš nábytek, naše šaty a naše šperky, dokud náš jazyk a naše pocity neodrážejí ducha naší doby prostým, jednoduchým a krásným způsobem, my zaostáváme nekonečně hluboko za našimi předky.
Můžeme také zdůraznit, že i my jsme si vědomi toho, že sériově vyráběný objekt lze s tolerancí poskytnout pomocí stroje, ale musí nést otisk svého způsobu výroby. Ale dosud nepovažujeme za náš úkol vstoupit na tuto oblast. To, co se snažíme udělat, je to, co Japonci dělali vždy, zeptat se: kdo by si dokázal představit předmět japonského řemeslného umění vyrobeného mechanickými prostředky?"
Zdroj:
Furniture,in: Gabriele Fahr-Becker, Wiener Werkstätte, 2008, s. 103-114. (autorský překlad)
- Milena Lamarová, Wiener Werkstätte. Ozvěny velké kapitoly minulosti, Umění a řemesla: Časopis pro otázky lidové umělecké výroby a uměleckého řemesla, 1968, č. 1, s. 10-15.