Historie obchodu s Asií

Počátky vztahů mezi dálným východem (Japonskem) a Evropou začaly skrze Portugalsko za vlády Jindřicha Mořeplavce  (1394 Porto - 1460, Sagres) kdy v průběhu 15. století získává rozsáhle koloniální državy po celém světě. Portugalci se plavili podel Afrického pobřeží, přes Mys Dobré naděje až do Indie, kde přistál Vasco da Gama (1469 Sines - 1524, Kóčin, Indie), a kde Portugalsko získalo mnoho kolonií nazývaných od roku 1505 Portugalská Indie.

Roku 1543 připluli do Japonska Portugalci a založili sídlo v Nagasaki.  S Portugalci od poloviny 16. století do Japonska připlouvají jezuitští misionáři ("christianizace"), kteří udělali dobrý dojem ve vyšších místech Japonské společnosti. Působili na vlivnou společenskou vrstvu ("šlechtu") a začaly slibné počátky obchodních vtahů.

1639 Uzavření Japonska

Zvrat nastává v osmdesátých letech (1580) kdy má Portugalsko nástupnickou krizi a je donuceno k personální unii (formálně samostatné státy spojené osobou jednoho panovníka). Výsledkem je, že Portugalsko se dostává do područí Španělska a do Asie jsou posíláni misionáři jiného smýšlení (františkáni, karmelitáni, augustiniáni). To vedlo k náboženským potyčkám a organizovanému násilí křesťanů a důvodem bylo, že španělští misionáři oslovovali nejen šlechtu, ale i nižší vrstvy a hlásali "všichni jsou si před Bohem rovni". To v Japonské silně hierarchické společnosti není přípustné. Už kolem roku 1600 bylo křesťanství nežádoucí a bylo také zakázáno. Stejně tak byli nežádoucí také Portugalci, Holanďané a Španělé působí v oblasti ostrova Kjúšu. Velmožové tohoto ostrova byli pokřtění a měli vztah ke křesťanství. Roku 1625 byli Španělé vykázáni z Japonska.

Ve 30. letech vypuklo křesťanské povstání na výběžku Shimabara. Povstání bylo podpořeno Portugalskem a následkem toho bylo, že Portugalci byli v roce 1639 vykázániPři tomto povstání Japonskou vládu podpořilo Holandsko a pomohlo japonské vládě udržet kontrolu nad Portugalci. Holandsko tak zaujalo privilegované místo v obchodu s Japonskem a stali se jedinou spojnicí od roku 1639 do roku 1853 mezi Evropou a Japonskem. Výjimkou zákazu obchodu se stává uměle vytvořený ostrov Dedžima (Holandská obchodní faktorie) ležící v blízkosti Japonského města Nagasaki, který patříl nizozemské východoindické společnosti. Ten byl obýván protestantskými nizozemskými obchodníky, kteří tvořili po dobu 251 let japonské izolace jedinou spojnici mezi Japonskem a Evropou. Velkou roli sehrály jejích čisté obchodní záměry a náboženská nestrannost.

I před uzavřením Japonska bylo zboží z orientu nesmírně drahé. Jednalo se o obrovskou vzdálenost, kterou musely lodě urazit a velké procento se jich nedostalo ani tam natož ještě se zbožím zpět. Takže popud z evropské strany k tvorbě kopií není pouze v omezení vývozu z Japonska, ale tento fakt jenom zvýšil úsilí evropských umělců a řemeslníků, kteří se již tímto druhem falzifikace zabývali.

Vrchol záliby v orientálním stylu vrcholí v západní Evropě v poslední třetině 17. století. Zájem je především o lakované sekretáře, šperkovnice a truhly. Tyto a další druhy tvořily orientální salónky, které byly v oblibě doplňovány dekoracemi orientálního charakteru. Stěny pokrývaly východní tapety spolu s orientálním porcelánem a východní látky či závěsy nebyly výjimkou. Toto zboží bylo vysoce módní a exotické. Populární bylo všechno to, co pocházelo, nebo evokovalo východní provenienci. Takové zboží  zvyšovalo prestiž majitele. Práce z tropického dřeva, užití slonoviny, čínské a japonské zbraně a zbroje. To vše můžeme nalézt v dobových inventářích.

Zdroj:
Filip Suchomel, Japonské umění laku a jeho evropské napodobeniny v českých sbírkách (disertační práce), Ústav pro dějiny umění FF UK, 2009.

1854 Otevření Japonska

V letech 1853 a 1854 komodor amerického námořnictva Matthew Perry (1794 - 1858) provedl demonstraci síly nejnovějších válečných lodí amerického námořnictva s parním pohonem. Perry si roku 1854 vynutil otevření Japonska mezinárodnímu obchodu. Stalo se tak přijetím konvence z Kanagawy, která byla v roce 1858 následována nerovnou smlouvou o přátelství a obchodu, která dovolovala zahraničním občanům exteritorialitu a minimální dovozní cla pro jejich zboží.

To způsobil druhou vlnu obliby japonského zboží, která ovlivnila celou druhou polovinu 19. století. Jednalo se především o příliv keramiky a porcelánu. Ta byla balena do japonských dřevorytu a grafik, které se tak jako druhotný (odpadní) materiál dostala do celé Evropy a ovlivnila především malířství - impresionismus, secesi, a mnoho dalších. Viz obraz Edouarda MANETA Émile Zola z roku 1868, kde je na nástěnce vidět japonský dřevoryt.


1. pol. 20. století

Další kapitolou je potom první polovina 20. století, která je ovlivněná tajemným emigrantem z Japonska, japonským lakovým mistrem Seizem Sugawarem. Ten emigroval 1898 z Japonska a pomáhal s projektem japonského pavilonu na mezinárodní výstavě v Paříži roku 1900. 
V roce 1907 se setkal s Eleen Gray (1878 - 1976). Sugawara ji ovlivnil a inspiroval a začala se od něj učit techniku japonských laků. 
18. února 1912 se poprvé setkali Sugawara s Jeanem Dunandem (1877-1942) ohledně problematiky zpracování kovů, které Dunand ovládal. Údajně se domluvili, že na oplátku ho Sugawara naučí technikám tradičních japonských laku. Zhotovení urushi laku v Evropě bylo možné díky Francouzským koloniím ve Vietnamu, a také novějšímu systému lodní dopravy a transportu materiálů.

Jak z Eleen Gray tak z Jeana Dunanda se staly mistři urushi laku. Ale pouze Jean Dunand byl pouze lakový mistr a nikoli návrhář nábytku. 

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky