MATERIÁLY
Informace nalezené na této stránce jsem získal především z přednášek Bc. Zdeňka Holého, DiS., který do roku 2016 vedl obor Restaurování nábytku a nepolychromované dřevořezby na VOŠ Restaurátorské v Brně.
Literatura
DŘEVO
- PATŘIČNÝ, Martin. Dřevo krásných stromů. 3., přeprac. vyd., V nakl. Grada 1. vyd. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-1193-1.
- GANDELOVÁ, Libuše, Petr HORÁČEK a Jarmila ŠLEZINGEROVÁ. Nauka o dřevě. Vyd. 3., nezměn. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2009. ISBN 978-80-7375-312-2.
- ŠLEZINGEROVÁ, Jarmila a Libuše GANDELOVÁ. Stavba dřeva: (cvičení). 2., nezměn. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2008. ISBN 978-80-7375-168-5.
- NĚMEC, Jan. Dřevo: historický lexikon : [tradice z pohledu dneška. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-1187-7.
- ŽÁK, Jaroslav. Materiály pro 1. ročník SOU oborů Zpracování dřeva a Výroba hudebních nástrojů. 10., dopl. vyd. Praha: Informatorium, 2000. ISBN 80-86073-66-1.
POVRCHOVÉ ÚPRAVY
- JIROUT, František. Chemikálie v dílně truhláře. Státní odborná škola pro zpracování dřeva v Chrudimi. Nakl. Svazu stolařů, příbuzných řemesel a průmyslu pro republiku Československou v Brně.
- Daniela Tesařová et al., Povrchové úpravy dřeva. 1. vyd, Praha 2014.
- IVANOVSZKY, Leo. Vlastnosti, hodnocení a zpracování vosků: (úvod do zbožíznalství a technologie voskařského průmyslu s hlavním zřetelem na minerální vosky, zvl. ozokerit). V Praze: I.L. Kober, [1936]. 160 s. Věděním k blahobytu; sv. 27.
- Thomas Brachert, Historické bezbarvé laky a politury, Restauro 1980-1982.
(Český překlad: Petra Štefcová, 1990) - Štefcová Petra, Povrchové úpravy historického mobiliáře, Praha 1990.
MOŘENÍ A BĚLENÍ
- SKRAMLÍK, Kl. Moření, bílení, broušení, leštění a lakování dřev. V Praze: J.L. Kober, 1923.
Zde dostupné online! - BIDLOVÁ, Věra. Barvení pomocí rostlin. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 86 s., [16] s. obr. příl. Česká zahrada; 73. ISBN 80-247-1022-6.
- JANAS, Zdeněk. Moření dřeva. 1. vyd. Praha, 1975.
- ŠTOLOVSKÝ, Václav. Úprava a moření dřeva: (Krášlení, klížení, bílení, broušení a hlazení, leštění, lakování, bronzování, zlacení a stříbření, vypalování okras a leptání). 2. vyd. V Praze: I.L. Kober, 1941. 132 s. Věděním k blahobytu; Sv. 64.
- HOŘEJŠ, Viktor. Jak s barvami a laky. 1. vyd. Praha: SNTL, 1976. 146 s.
OSTATNÍ MATERIÁLY
- SLANINA, Ondřej. Výkladový slovník exotických materiálů používaných v uměleckém řemesle. Praha: Grada, ©2012. 103 s., [63] s. obr. příl. ISBN 978-80-247-3313-5.
- KUBIČKA, Roman a ZELINGER, Jiří. Výkladový slovník: malířství, grafika, restaurátorství. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 341 s. ISBN 80-247-9046-7.
Kost vs. slonovina
Kost je porézní materiál s proměnlivou hustotou vlastní hmoty. Poréznost je patrná potom zejména ve směru ke kostní dřeni, kde kost výrazně řídne. Kost je podstatně tvarově a barevně stálejší než slonovina, která má tendence se vracet do původního tvaru a výrazně žloutne.
Slonovina přirůstá v letokruzích, které jsou patrné nejvíce na podelném řezu. Pro slonovinu jsou také charakteristické Schregerovi línie, jejichž úhlem, který svírají se potom dají odlišit jednotlivé druhy (slonovina, mamutovina, etc.). Ani jeden z těchto znaků na kosti nenalezneme.
Želvovina vs. rohovina
Želvovina od parohoviny nebo rohovina je rozeznatelná malým makroskopickým zvětšením struktury materiálu. I když jsou to oba materiály na stejném živočišném základu, tak oba přirůstají odlišným způsobem - zatím co nehtovina, rohovina a parohovina přirůstají ve vláknech, tak želvovina přirůstá v šupinkách. Z toho také vyplívají vlastnosti těchto materiálů, kdy želvovina se odlamuje ve vrstvách (přírůstcích) zatímco nehtovina a rohovina mají tendence se spíše rozvlákňovat.