19. století v Británii

GENEZE VZDORU V MALÍŘSTVÍ
THE PRE-RAPHAELITE BRODERHOOD

Friedrich Schlegel 

Devatenácté století v Británii je stoletím vzdoru. Tento vzdor začíná již ve střední Evropě u Johanna Joachima Wincklemanna (1717-1768), který vášnivě prosazoval kult starého řeckého umění a odmítal zkažený vkus své doby. To do jisté míry vedlo k přehodnocení některých závěrů o určitých epochách dějin umění, jako byl nedoceněný středověk. Na počátku 19. století se v Paříži vyskytl německý romantický básník a kritik Friedrich Schlegel (1772-1825), který zde založil časopis Europa, ve kterém publikoval své kritické texty o umění italského seicenta (umění 17. století), jako bylo umění Guida Reniho (1575-1642) a Domenichina (1581-1641). Tím připravil živnou půdu pro odmítnutí kánonu vytvořeného historiografem Giorgiem Vasarim (1511-1574) a sesazení zbožštělého umělce Raffaela Santiho (1483-1520) z uměleckého Olympu. Protože právě Raffael je vinen tím, že se ve své pozdní tvorbě odchýlil od "cudné krásy" a připravil cestu pro Guida Reniho a ostatní umělce seicenta. Zlomovým Raffaelovým dílem byla označena Proměna Páně (1518-1520). Schlegelovo hnutí proti Raffaelově pozdní tvorbě zapříčinilo vznik dvou významných romantických skupin, které hledaly nezkažené umění v Raffaelově rané tvorbě a umění před ním. Bylo to německé hnutí Nazarenů (založeno 1808) a britské hnutí ThePre-Raphaelite Brotherhood (založeno 1848). 

John Ruskin

V Británii bylo toto preffaelitské bratrstvo součástí širšího kulturně-sociálního hnutí. Hlavním teoretikem se stal vlivný kritik a vášnivý obdivovatel středověku John Ruskin (1819-1900), který nejen udával estetické zaměření celého hnutí, ale také je obhajoval před britskou veřejností. J. Ruskin mimo jiné stojí na počátku vzniku moderních architektonických výrazových prostředků a to zejména díky své knize Seven Lamps of Architecture, vydané poprvé 1849. Tato kniha je kritikou lživé stránky historizující architektury 19. století a hlásá, že "architektura musí být pravdivá". Na toto téma pravdivosti architektury se následně odvolávala většina architektů překračujících stín historizující architektury na cestě k moderní architektuře konstruktivismu či purismu, jako Victor Horta (1861-1947), Henrik Petrus Berlage (1856-1934) nebo Otto Wagner (1841 - 1918), ale i Jan Kotěra.

Zdroj: František Mikš, Ušlechtilá prostota - tichá velikost; Od apologie středověku k radikálnímu socialismu, in: Gombrich: tajemství obrazu a jazyk umění : pozvání k dějinám a teorii umění. Brno: Barrister & Principal, 2008, s. 229-250.

BRITÁNIE DRUHÉ POLOVINY DEVATENÁCTÉHO STOLETÍ
THE ARTS AND CRAFTS A DOMESTIC REVIVAL

Británie byla v druhé polovině devatenáctého století nejrozvinutější zemí světa, a byla na špičce ekonomického a průmyslového růstu. To s sebou neslo společenské, estetické a morální problémy, jako byla chudoba, dětská práce a upadající estetická úroveň sériově vyráběných předmětů. Na tyto negativní podněty vznikaly rozmanité reakce a různé řešení tohoto problému, od konzervativních po radikální. Vznikla tak zromantizovaná představa o lidštějších podmínkách práce v před industriálních společnostech jako opozice proti průmyslové revoluci. Středověká společnost měla být umělcům inspirací nejen v oblasti výrobních podmínek a neodlidštěné práce, ale také v otázkách estetické kvality díla. 

V rámci uměleckého řemesla zde vystupoval vášnivý zastánce Ruskinových názorů - William Morris (1834-1896), který je zakladatelem hnutí The Arts and Crafts Movement. Toto hnutí mělo za cíl zlepšit upadající estetickou úroveň běžných užitkových předmětů a zlepšit nelidské pracovní podmínky, za kterých jsou tyto předměty vyráběny. Toho chtěl dosáhnout zakládáním řemeslných spolků, postavených na principu středověkých cechů. Celou myšlenku korunuje vytvoření společenství, které se bude soustřeďovat kolem jeho domu Red House, který si nechal vyprojektovat od svého přítele, architekta Philipa Webba. 

Vybavení Red House je zosobněním celého stylu hnutí Arts and Crafts. Samotný dům je potom je potom počátkem hnutí Domestic Revival, jak je označil historik Sir Nikolaus Pevsner (1902 -  1983). Označení vypovídá o snaze oživit něco národní z minulosti. Webb čerpal z britské architektury drobné aristokracie (tzv. zemanské stavení), které se nacházela na anglickém venkově. Tento druh staveb vznikal od gotiky do 17. století. Proto Pavsnerovo označení Domestic Revival. 

MORRIS & CO.

William Morris v roce 1856 navázal spolupráci s malíři z hnutí The Pre-Raphaelite Brotherhood, Dantem Gabrielem Rossettim (1828-1882), Edwardem Burnem-Jonesem (1833-1898) a neo-gotickým architektem Philipem Webbem (1831-1915). S Edwardem Burnem-Jonesem se Morris setkal už při studiích na oxfordské univerzitě.  V roce 1861 Morris založil uměleckoprůmyslovou firmu s Burne-Jones, Rossetti, Webb, a dalšími společníky: Morris, Marshall, Faulkner & Co. (činná v letech 1861 - 1875). V roce 1875 Morris přebírá kontrolu nad celým podnikem a firmu přejmenovává na Morris & Co. (činná v letech 1875-1940). Celá firma se zabývala nejen tvorbou nábytku, ale také malbou na sklo, výrobou keramických kachlů, navrhováním tapet, výšivek, potahových látek, koberců a jiných doplňků. Snahou firmy bylo oživit podle středověké tradice upadlé dekorativní schopnosti člověka, který si zkrášloval předměty denní potřeby. 

Zdroj: František Mikš, Ušlechtilá prostota - tichá velikost; Od apologie středověku k radikálnímu socialismu, in: Gombrich: tajemství obrazu a jazyk umění : pozvání k dějinám a teorii umění. Brno: Barrister & Principal, 2008, s. 229-250.

William Morris vyjádřil své představy o světě a jeho nápravě svým utopickým románem News from Nowhere, knižně publikovaném poprvé Bostonu roku 1890. (PRO VÍCE INFORMACÍ O OBSAHU ROMÁNU POKRAČUJTE NA STRÁNKU "NEWS FROM NOWHERE")

William Morris byl také činný v oblasti ochrany památek. Je zakladatelem Společnosti pro ochranu starobylých staveb.

ESTETICKÉ HNUTÍ A OSCAR WILDE