Jisté informace jsou pouze ty, které o sobě sdělil ve své knize (zmínky o své osobě v úvodech k jednotlivým knihám). Jeho otec byl patrně architektem a jemu samotnému se dostalo plnohodnotného technicko-architektonického školení. Jako každý Říman byl zaměřený spíše na techniku a inženýrství. Pracoval jako civilní a technický inženýr, ale působil také v armádě jako vojenský inženýr (v armádě Caesarově a patrně i Augustově). Díky tomu cestoval. Často se odvolává na stavby antického světa, ale tak obecným způsobem, že těžko odlišujeme, co skutečně viděl a o čem jen slyšel. Zmiňuje se pouze o jediné velké stavbě, kterou sám vyprojektoval (basilika ve Fanu), a protože dílo psal v pozdním věku, patrně nic většího nevyprojektoval. Z toho, že nevíme zcela přesně, kdy zemřel, je patrné, že za svého života nebyl nijak známou osobou. Svoji nepříliš povedenou karieru architekta si uvědomoval a zmiňuje se o tom v předmluvách. Proto se rozhodl projevit se v teoretické oblasti a sepsat traktát o architektuře De architectura libri X (dnes známí jako Deset knih o architektuře).

De architectura libri X

31 ante (post quem)

Datace traktátu se odvozuje podle toho, na co se autor v díle odvolává. Pravděpodobně svoje dílo začal psát ještě ve 30-tých letech (33 ante) a dokončil jej někdy po bitvě u Aktia (r. 31 ante), vydáno bylo někdy před rokem 22 ante.

CHARAKTERIZACE KNIH

Každá kniha tvoří uzavřený celek s jasnou strukturou a svou vlastní předmluvou (věnováním). Tím se stává věcnou a přehlednou, charakterově až učebnicovou.

• I. a II. pojednávající o urbanismu, zakládání měst a výběru místa pro něj, stejně tak jako řeší jednotlivé stavební materiály - písek, kameny, cement, ...
  
• III. - VI. popisují architekturu popř. stavební inženýrství
  
• VII. rozebírá omítkové práce a především barvy a pigmenty
  
• VIII. se zabývá hydrologií (hledání vodních pramenů, studny, jakost vody, ...)
  
• IX. kniha popisuje gnomóniku (nauka o sestrojování přístrojů a měření času podle pohybu nebeských těles)
• X. kniha popisuje mechaniku (sestavování strojů na zdvihání pevných těles a vody, nebo také sestrojování obléhacích strojů)

FORMULA VITRUVIA - DECORUM 

Tento fenomén se nazývá Decorum, protože pojem označoval u Marca Tullia Cicera (106-43) mravní krásu a pochází ze sokratovského pojmenování účelné krásy. Podle Vitruvia architekturu definují tři základní principy, které dnes také nazýváme jako Formila Vitruvia:

• FIRMITAS (statika)
• UTILITAS (účelnost)
  
• VENUSTAS (krása, proporčnost)

Tím je ve třech pojmech řečena jednoduchá pravda o stavitelství. Ty dále rozpracovává:

• ORDINATIO - IDEOVÉ USMĚRNĚNÍ, řád proporcí na základě modulů - modul odvozuje od lidského těla
• DISPOSITIO - ROZVRŽENÍ stavby a její kompozice
• SYMMETRIA - SOULAD částí s celkem
• EURYTHMIA - LADNÝ VZHLED celku a její působení na diváka
• DISTRIBUTIO HOSPODÁŘSKÁ ROVNOVÁHA, ekonomie budovy, vztah k člověku
• DECOR - LADNOST, čistota provedení, slušnost v obsahu a formě, přiměřenost účelu

Zdroj: Vitruvius, Kniha První, kapitola II. (strana 36 - 40)  

VENUSTAS - PROPORČNOST 

Poslední termín VENUSTAS je stěžejní - neoznačuje pouze krásu, ve smyslu dekoru stavby, ale především proporčnost a poměrovost stavby. Tuto problematiku řeší v první knize, kde rozebírá "Složky a hlediska stavitelství":

"4. Symetria je pak soulad vyvěrající z článků díla samého navzájem a správný poměr mezi jednotlivými jeho částmi a vzhledem útvaru celkového. Tak jako u lidského těla z předloktí, nohy, dlaně, prstu a z ostatních jeho částí vyplývá symetrická povaha jeho eurytmie (celkového souladu) tak je tomu i u výtvorů stavebních"

Zdroj: Vitruvius, Kniha První, kapitola II. (strana 37) 

VITRUVIANSKÝ MUŽ

Symetrii (harmonický soulad) odvozuje z lidského těla, jako dokonale harmonického média:

Dále popisuje jak harmonické je lidské tělo, které se dá vepsat do dvou z nejčistších geometrických útvarů, tedy kruhu a čtverce. Později toto schéma vyrýsoval v roce 1492 Leonardo da Vinci. Tomuto schématu se říká "Vitruvian Man / Vitruvianský muž":

UMĚNÍ JAKO VĚDNÍ OBOR

Vitruvius v první knize popisuje řemeslo architekta, a co vše by měl ovládat a čemu by měl rozumět:

• ČTENÍ A PSANÍ, aby si pomocí záznamů mohl paměť spolehlivější. [...]
• ZACHÁZENÍ S RYDLEM, aby nákresy objektů dovedl snáze převést [...]
• GEOMETRIE pak poskytuje stavitelství řadu pomůcek [...] jimiž se dají daleko snáze provádět na staveništi nárysy budov [...]
• Pomocí OPTIKY se zavádějí v budovách otvory pro světlo [...]
• Pomocí ARITMETIKY se rozpočítávají stavební náklady a řešení [...]
• GEOMETRICKÝMI ŘADAMI [...] se luští otázky poměrových vztahů díla [...]
• DĚJEPIS [...] poněvadž stavitelé určují často pro svá díla mnoho ozdob, a je třeba, aby dovedli vysvětlit tazatelům důvod proč tak učinili [...]
• FILOZOFIE [...], aby nebyl nadutý, nýbrž raději přívětivý, řádný a poctivý a bez lakoty ... bez poctivosti nelze vytvářet žádné dílo [...] 
• FYZIOLOGIE protože se mu naskýtá mnoho různých otázek povahy přírodovědné [...]
• HUDBĚ, aby rozuměl zvukovým zákonům a matematické teorii zvuku [...]
• LÉKAŘSKOU VĚDU je ovšem třeba znát vzhledem k inklinaci podnebních pásem, jimž Řekové říkají klimata, a pro správné použití ovzduší a míst [...]
• PRÁVNÍ PŘEDPISY, pokud jsou nezbytné u staveb, hraničících s veřejnými a cizími pozemky [...]
• Z HVĚZDÁŘSTVÍ se zjišťuje východ, západ, jih a sever a dále nebeské zákony, rovnodennost, slunovrat a dráhy hvězd [...]

Zdroj: Vitruvius, Kniha I., kapitola I. odstavec 4. - 11, (strana 30-33)

Tím stvořil architekturu jako vědní obor. Zcela pravděpodobně také ovlivnil umělce italského quattrocenta a lze mu částečně přičítat vznik "renesančního člověka / umělce". Odkaz tohoto fenoménu, tedy umělec jako vědec a umění jako věda, můžeme nalézt po celé 15. století. 

• Jedním z prvních jsou díla Leona Battisti Albertiho (1404-1472) a zejména potom jeho dílo ze 40. let 15. století Della scultura (O soše), tiskem vydáno poprvé německy 1547, italsky 1568. Je to teorie kánonu lidského těla a reflektuje potřebu pracovat na vědecké úrovni. 
  
• Dalším je potom III. kniha spisu Lorenza Ghibertiho (1378 - 1455) Commentarii (psané mezi léty 1447-1455), která pojednává o optice, anatomii a nauce o proporcích. Jedná se o ryzí vědeckou teorii. 
  
• Dalším dílem reflektijící tento fenomén je dílo urbinského umělce Piera della Francesca
  (kolem 1415-1492) De prospectiva pingendi (psané okolo roku 1480), kde se ve třech knihách věnuje exaktním problematikám malby, tedy bod, linie a  plocha v 1. knize, stereometrická tělesa a jejich tělesa v 2. knize a perspektivní nárys hlav a částí staveb ve třetí knize. Je to jedna z nejvědečtějších pojednání o umění. 
• Dalším je dílo Leonarda da Vinciho, který okolo roku 1498 pracoval na svém Traktátu o malířství a lidských pohybech. 
• Celou tuto evoluci dovádí ke konci a završení Albrecht Dürer (1471-1528) svými traktáty o umění. Ten vytváří nejzašší mez ve vědeckokosti umění. Jeho příručky se tak stávají samoúčelnými. Je to například jeho dílo Vier Bücher von Meslicher Proportion (Čtyři knihy o lidských proporcích) z roku 1528
  

Ke konci století je tento fenomén opouštěn a z "umění jako věda" se stává "umění jako romantika". To reflektují práce Francesca Colonny (1433/1434 - 1527) Hypnerotomachia Poliphili (nebo-li Polifilův sen, Benátky 1499), jedná se o dobový román o Polifilovi, který hledá svou lásku a prochází antickým světem. Julius von Schlosser dílo nazval jako "romantický komentář k Vitruviovi". Nebo dílo Pomponia Gaurica (asi 1482-1530) De Sculptura (1504), které je také v romantickém duchu a mění "umělce vědce" za "umělce básníka".

Dílu Vitruvia samotného se potom v historii architektury exaktně věnovali také především vědci, jako například Daniele Barbaro (italský filozof a matematik, který vydal dva překlady Vitruviova traktátu s vlastním komentářem v roce 1556 a 1567), matematik Christopher Wren, který se věnoval jeho studiu, nebo také fyzik Isaac Newton, který po roce 1671 vydal překlad Vitruviova traktátu v anglickém jazyce.

DRUHÝ ŽIVOT VITRUVIA

STŘEDOVĚK

Víme, že Vitruviovo dílo není jediným antickým spisem o architektuře, protože Vitruvius se ve svém traktátu odkazuje i na jiné dobové spisy. Dílo bylo opisováno v raném novověku a dochovalo se ve více než 50 středověkých opisech. Nejstarší opisy pocházejí z 9. století. Traktát byl používán jako stavební příručka díky komplexnosti celého spisu a vysoké kvalitě technických popisů stavebních strojů a mechanismů. Stavitelé raného středověku potřebovali především kvalitní příručku pro stavitele. A právě to poskytly dvě první a tři poslední knihy. Víme, že traktát byl na dvoře Karla Velikého, kdy jej používal jeho dvorní stavitel Eginhard.

NOVOVĚK

Díky knihám 3 - 6, které popisují stavební řády, byl traktát znovuobjeven jako doklad antické architektury. Nalezl jej italský humanista Poggio Bracciolini, který je znovu objevitelem celé řady antických spisů. Objeven byl kolem roku 1414 ve Švícarském benediktýnském klášteře Sankt Gallen.

• 1414 Poggio Bracciolini objevil opisu rukopis Vitruvia
• 1486 Řím, vychází první novodobé vydání Vitruvia - forma tištěné knihy - toto vydání je neuplné a patří mezi méně kvalitní, protože vycházelo z rukopisů - postupně roste snaha vytvořit kvalitní edici
• 1511 Fra Giocondo - vydal nejpřesnější vydání Vitruvia, kdy pracoval s několika středověkými opisy; jeho kniha je věnovaná papeži Juliu II. della Rovere - jako pomyslnému patronovi této edice
• 1521 vydání Cesare Cesariano, Como - první překlad do italštiny včetně komentářů - přiblížení široké italské veřejnosti
• 1531 Řím založena Vitruviánské akademie - spíše elitní klub, než akademie - schází se se zde elita umělců a učenců, kteří diskutují
• 1547 překlad do francoužštiny
• 1556 Daniele Barbaro, Benátky - s ilustracemi od Andrea Palladio
• 1567 Daniele Barbaro, Benátky - druhé revidované vydání s rozpracovaným komentářem a dvoujazyčné (latinsko - italské). Nejexkluzivnější vydání, které nebylo v historii překonáno. 
• 1575 překlad do němčiny
• 1582 překlad do španělštiny
  
• Po roce 1671 Isaac Newton vydal také vydání Vitruvia

Principy popsané v díle nebyly snadno pochopitelné, a proto vzniká celá řada knih o tom "jak chápat Vitruvia".