Liturgické knihy

Zdroj: CÍRKEV, VONDRUŠKOVÁ, Alena a Vlastimil VONDRUŠKA. Praha 2014, s. 179-181

ANTIFONÁŘ

Antifona (z řec. antiphoné - hlas proti hlasu) je střídavý zpěv, kdy jeden chór zpěvem odpovídá druhému chóru formou zpěvného dialogu. Jedná se tedy rukopisy obsahující zpěvy k bohoslužbě.

Příklady:

• Sedlecký antifonář (2. čtvrtina 13. století)
• Antifonář královny Elišky Rejčky (1317)

BENEDIKCIONÁL

Z latinského benedictio, onis - požehnání, chvalozpěv. Obsahuje různé druhy církevních požehnání. 

Příklady: 

• Obřady žehnání (2013)
  

BESTIÁŘ

Tyto texty mají původ v předkřesťanských textech Physiologus - ty byly obdobou školních učebnic o fauně. Když tyto texty převzalo křesťaství  přidalo moralizující glosy, které se samotným zvířetem neměli nic společného a vznikly ony bestiáře. Zvířata jsou zde ztotožňována (vytvářeny typologické analogie) k událostem v písmu. Př. pták Phenix, který se znovu rodí z vlastního popela, jako Kristus, který znovu ožil.

Příklady:

• Bestiář z Aberdeen (Eberdýnu), Skotsko
  

BIBLE PAUPERUM

Nebo také Bible chudých. Rozkvět tohoto druhu literatury je ve 14. a vrchol v 15. století.

Jejím obsahem je výtah z biblických kanonických knih. Velký důraz je zde kladen na IKONOGRAFICKOU TYPOLOGII - tedy příklady scén ze starého zákona (jako tzv. typy) a k nim přiřazeny scény z nového zákona (jako tzv. antitypy), které je naplňují.

Název je zavádějící, tento druh liturgické knihy není určen chudým nebo negramotným - jasně to vyplívá z faktu, že obrázky jsou doplněny textem. Bible sloužila farářům a nižšímu duchovnímu kléru, pro pedagogické účely. Iluminace jsou pro věřící, doprovodný text je pro samotného duchovního, aby správně pochopil, oč jde. 

BREVIÁŘ

Z latinského brevis - krátký, stručný. Je to soubor veškerých textů potřebných pro každodenní soukromou, individuální liturgii. Jedná se o jeden z nejrozšířenějších textů středověku.

Příklady:

• Breviáž abatyše Kunhuty (počátek 14. století)
• Benediktinský breviář (1342)

MISÁL

Název odvozen od liber missalis (mešní kniha). 
Ve středověku se jednalo o pojem zastřšující rozmanité druhy liturgických knih, které spojovaly původně samostatné texty eucharickyckých motliteb a texty pro bohoslužbu do jednoho kodexu. Tridentský koncile (1545-1563) zavedl jednotné misály, které obsahovaly pouze eucharistické texty, tedy motlitby k eucharistii. Od 16. století misály vycházely zejména tiskem

Příklady:

• Kodex vyšehradský (1085)
• Zábrdovické evangeliárum (2. pol. 11. stol.)
• Chotěšovský misál (pol. 14. stole.)
• Misál pražské arcidiecéze (konec 14. století)

KOLEKTÁŘ

Od latinského collectae - setkání, shromáždění, je text (kodex) obsahující sbírku denních orací, neboli collectae. Příkladem je například Olomoucké horologium, které svým obsahem náleží právě k tomuto druhu knih. Většinou nebývají nijak zvlášť bohatě zdoběny, až z 12. století máme z jižního Německa příklady výrazněji zdobených kolektářů.