Jedle bělokorá - Abies alba
Neobsahuje pryskyřičné kanálky
Bělová dřevina
Hustota 435 [kg.m-3]
V konstrukci historického nábytku sehrála důležitou roli. Její výskyt je v celé šíři mírného pásma (celá Evropa od Sibiře až po Španělsko). Vyskytuje se i ve vyšších nadmořských výškách (od 300-400 metrů nad mořem).
Přirozený růst: Přirozený způsob růstu jedle spočívá poměrně dlouhém období jeho mládí, kdy roste v zápoji jiných stromů - tedy v krytu jako malý strom roste i 20-30 let. V průběhu této doby si buduje a upevňuje svůj kořenový systém a nabírá sílu. V okamžiku, kdy strom nad ní spadne, ona začne růst a vyplní jeho místo. Díky prvním dvaceti letům růstu získá dostatek síly, aby se z ní mohl stát silný osmdesátiletý strom.
Dříve převažovala, co se týká výskytu jehličnatých dřevin nad ostatními dřevinami, ale postupem času začala špatně reagovat na změny a okolnosti a částečně vymizela. Bývá to přisuzováno změnám v pěstování lesů. Moderní výsadbou stromových školek tento strom nemá možnost nabrat dostatek síly, je oslaben, a proto nedosahuje mýtného věku osmdesáti let. Jedle je také více náchylná na nečistoty ovzduší a obsah zplodin.
Klady: Má celou řadu výhod při moření, při obrábění nebo při sesychání nevytéká žádná pryskyřice, která by zalepovala nástroje, lepidlo dobře penetruje do dřevní hmoty, která není prosycená pryskyřicí. Z tohoto důvodu byla velice oblíbená jako konstrukční materiál.
Nevýhody: Dřevo má menší přirozený lesk, protože neobsahuje pryskyřici. Tím je také více náchylné proti dřevokaznému hmyzu, protože nemá pryskyřici jako přirozenou ochranu.
Charakteristika: Na rozdíl od smrku má hladkou kůru, která slouží jako mechanická ochrana kmene. Dřevní hmota je šedá nebo šedavá. Rozdíl mezi jarním a letním dřevem je méně patrný než u smrku, kde je to dáno obsahem pryskyřice. Oba stromy (smrk i jedle) mají spíše pozvolnější přechod mezi jarním a letním dřevem - není zde ostrá hranice. Jedle má suky tmavě hnědé až černé barvy a ty jsou pevně srostlé s okolní dřevní hmotou. Na rozdíl od smrku, který má suky hnědé až tmavohnědé, ale nikoli do černa. Suky jsou též vypadavé. Stejně jako smrk i jedle díky kvalitnímu poměru lehkosti a pevnosti se s oblibou používala jako konstrukční materiál pro tesařskou práci.