Baldassare Calstiglione

(1478 Mantova - 1529 Toledo)

Pocházel z Mantovy z nedalekého městečka Casatico. Je současníkem Florenťanů jako je Machiavelli (1469-1527) nebo Guicciardini (1483-1540). Jeho otec Cristoforo byl ve službách rodu Gonzagů. Rodné město opustil jako desetiletý chlapec. Pobýval také na studiích v Miláně, a to v době vrcholu vlády Lodovica Sforzy zv. Il Moro (1452-1508). V Miláně se učil řeckou rétoriku a latinský jazyk. 

Roku 1499 zemřel jeho otec a Castiglione se vrátil z Milána do Mantovy k Francescovi Gonzagovi. Roku 1504 odešel na pozvání Guidobalda da Montefeltro (1472-1508) na urbinský dvůr. Setrvává zde za jeho vlády a vlády jeho nástupce Franceska Maria I. della Rovere (1490-1538) jako diplomat. 

Roku 1513 jej urbinský vévoda jmenoval za jeho diplomatické služby hrabětem a udělil mu léno. V té době však Francesko Maria ztratí Urbíno, které je zásahem papeže připadá rodu Medici. Castiglione odchází do vyhnanství s Mariem, ale později se odděluje. Proto když Maria opět získá Urbíno zbaví Castiglione jeho lén.

Roku 1515 odchází opět do Mantovy, kde se oženil. Jeho žena roku 1520 umírá při porodu. V té době zastával místo na papežském dvoře místo mantovského vyslance. I díky tomu se stal jeden z Gonzagů vrchním velitelem papežských vojsk za Lva X. (pon. 1513-1521). 

Stoupal velice záhy u papežského dvora, stal se papežským protonářem a nunciem ve Španělsku. Roku 1527 došlo k sacco di Roma a bylo to kladeno především za vinu Castoglionemu, který nevěřil, že by císař Karel V. a jeho Habsburská vojska mohli zaútočit na Řím. Ze Španělska se nevrátil a zemřel v Toledu roku 1529 na mor.

Il Cortegiano (1508 - 1518)

OBECNĚ

Dílo vzniklo při urbínském pobytu Castigliona. Kniha je věnována Alfonsovi Ariostovi (zemřel 1525), dvořanovi ve službách rodu d´Este, který jménem vévody z Angoulême (fr. král František I.) požádal Calstiglioneho o napsání knihy o dokonalém dvořanovi. Děj se odehrává během 4 dnů = proto je kniha dělena do 4 knih. Český překlad k vydání z roku 1978 provedl Adolf Felix a úvod psal Jaroslav Kudrna.

DĚJ

Děj se odehrává v urbínském vévodském paláci v urozené společnosti během tří večerů a jedné celé noci až do svítání. Prvního večera byly navrhované různé náměty ke společenské diskuzi (které jsou nazývány hrami). Nakonec byla vybrána "hra" navržená panem Frederikem Fregosou (s. 43-44). Cílem vybrané debaty (hry) je disputace o dokonalém dvořanovi, kterého se tato společnost pokouší ideově vymodelovat z těch nejryzejších ctností a vlastností, které odpovídají době vzniku díla. Diskuzi po celou dobu vedou dvě dámy, tedy jako dohlížející nejvyšší postavená osoba v této společnosti paní vévodkyně Elisabetta Gonzagová (zemř. 1526) a jako výkonný činitel, který řídí celou diskuzi, její poddaná paní Emilia Pia (zemř. 1528). V celém díle ani jednou nevystupuje osoba samotného urbinského vévody Guid´Ubalda di Montefeltro (1472-1508), který kvůli své nemoci her a diskuzí neúčastnil.

ŘEČNÍCI A STRUKTURA DÍLA 

DRUHÝ DEN - DRUHÁ KNIHA
2. Federico Fregoso 
Téma: Jak, kdy a při jaké příležitosti má dvořan využívat svých schopností. (s. 95-144) 
3. Bernardo Dovizi zv. Bibiena 
Téma: Jak rozesmát a pobavit společnost. (s. 145-189)

TŘETÍ DEN - TŘETÍ KNIHA
4. Giuliano de´Medici 
Téma: Dokonalá dvorní dáma k dokonalému dvořanovi. (s. 190-233) 
5. Cesare Gonzaga 
Téma: Obhajoba počestnosti žen. (s. 234-247) 
6. Giuliano de´Medici 
Téma: Hovory o lásce a umění dvořit se. (s. 248-266) 

ČTVRTÝ DEN - ČTVRTÁ KNIHA
7. Ottaviano Fregoso 
Téma: Cíl a úloha dvořana: rádce svého vévody; druhy vladařů a vlád. (s. 268-315) 
8. Pietro Bembo
Téma: Milostné umění pro starší; filozofické zakončení knihy: teorie poznání a svět idejí aplikovaný na krásu a lásku. (s. 316-336) 

HLAVNÍ POSTAVY

• Elisabetta Gonzagová (zemř. 1526) 
• Emilia Pia (zemř. 1528) - je vdovou po hraběti Antoniovi z Montefeltra, nelegitimnímu bratru vévody Guidobalda. Žila na Urbínském dvoře se svým bratrem Lodovikem.
• Cesare Gonzaga (1475-1512); z rodu mantovských vévodů, bratranec B. Castigliona
• Federico Fregoso (1541 zemřel); stal se arcibiskupem v Salernu, biskup gubbijský, stýkal se umělci dané doby. Žil také ve vyhnanství ve Francii.
• Hrabě Ludovico z Canossy (1476-1532); příbuzný B. Castigliona, z urozené veronské rodiny, po roce 1511 papežským nunciem u dvora Františka I., ten jej jmenoval biskupem v Bayeux.
• Ottaviano Fregoso (zemř. 1524), Janovan, žil ve vyhnanství na urbínském vévodství a po návratu roku 1513 se stal janovským dóžetem.
• Bernardo Dovizi zv. Bibiena (1470-1520); se stal kardinálem při kostele SM in Portico.
• Pietro Bembo (1470-1547); benátský básník a literát, později se stal kardinálem, stal se tajemníkem papeže Lva X. (1475-1522), na urbinském dvoře pobýval v letech 1506-1512; patrně také byl milencem Lucrezie Borgiove.
• Giuliano de´Medici (1479-1516); mladší syn Lorenza il Magnifico, bratranec papeže Lva X. (1475-1522), stal se vévodou nemourského vévodství (vévoda z Nemours); 1515 získal hodnost velitele papežských vojsk 
• Francesco Maria Rovere (1490 - 1538), synovec papeže Julia II. della Rovere. Byl římským prefektem (velitelem Říma) a vrchním velitelem papežských vojsk. Guidobaldo di Montefeltro jej adoptoval a ustanovil svým nástupce, proto se stal vévodou z Urbína po jeho smrti, tedy v letech 1508-1516, potom ustoupil synovci nového papeže Lva X. Lorenzovi Medičejskému.
  

JAZYK DÍLA 

Dílo je důležité pro rozvoj italského písemnictví, protože je osvobozeno od florentského purismu a vlivu toskánštiny. Toskánština byla považována za nejlepší Italštinu. Je tak z důvodu představy, že toskánština je nejvíce původní italštinou, nejvíce se přibližující latině. Proto v tomto jazyce také psali Dante, Boccaccio nebo Petrarca. Dílo Dvořan je možno chápat jako opozice proti dobově dominující toskánštině, která je do té doby považována za nejlepší italštinu. V podstatě jde o nahrazení puristického používání toskánštiny liberálním a selektivním přístupem k italštině. Jinými slovy vybízí k eklektickému přístupu k italskému jazyku jako celku. Jde především o srozumitelnost a vtipnost výrazu. Toho chce docílit znalostí různých podob řeči a volením toho nejvhodnějšího výrazu, přičemž nevylučuje ani slova cizí (francouzská, španělská, ...), která jsou ovšem již v té době v Itálii plně zažitá. Předchůdcem těchto pokrokových snah je Vincenzo Colli zv. Palmetta, žijící také v Urbínu, který umožňoval využití i mimo florentských jazykových vzorů. To souvisí také s úpadkem Florencie po restauraci rodu Medici po roce 1512, kdy Florencie a tím i celé Toskánsko postupně ztrácí punc kulturního a uměleckého centra.  

DOPAD DÍLA 

Dílo bylo vydáno knižně 1528 v Benátkách. Přeloženo bylo roku 1534 do španělštiny a roku 1537 do francouzštiny, 1560 potom do němčiny a roku 1561 do angličtiny. Při překladech však docházelo k upravování jednotlivými autory pro potřeby lokalních dvorů, pro které se překlady zhotovovaly. 

Dílo dlouho sloužilo jako učebnice nebo model pro výchovu budoucích státních činitelů a Urbínský dvůr se tak stal vzorem pro dvory absolutistických monarchií. Byl vzácný také pro rodovou šlechtu, protože Castiglione vyzdvihuje původ a urozenost, která zákonitě vede k ctěnému chování, díky pocitu zodpovědnosti před předky daného rodu. Stejně tak jeho preference monarchie, jako státního zřízení, patrně pomohla dílu k jeho oblibě. Román je cestou od středověké vzdělanosti dogmatu k renesanční vzdělanosti praxe s bádání; od středověkého šlechtice rytíře k renesančnímu vzdělanému šlechtici Je to návod jak vytvořit univerzálního člověka, kterým se inspiroval například Shakespear. Stejně tak přinesl i obraz emancipované ženy. Jeho dílo je jedinečné v tom, že za každou postavou se skrývá skutečná postava a skutečný charakter. Nejedná se tedy o fiktivní postavy a jejich rozhovory.    

FILOZOFIE V DÍLE 

J. Kudrna v úvodu knihy tvrdí, že dílo a jeho autor se nedotýkají problematiky městského státu a jeho vedení. Tato informace není přesná, protože ve 4. knize je řešena otázka, jaký druh vlády je nejlepší pro blaho státu či kraje. 

Po celý svůj život se Baltassare pohyboval v těch městských státech, kde moc drží jednotlivec - šlechtici a dvořani. Také vyrůstal daleko od florentského prostředí plného napětí a oscilace mezi demokracií (Florentská vláda, Signorie), theokracií (Gerolamo Savonarola) a absolutistickou vládou (vévodský rod Medici). Jeho vzdělání bylo profilováno prostředím v nímž se pohyboval celý svůj život. 

V knize popisuje nejprve způsoby vlády a k čemu se mohou zvrhnout podle Aristotelovi filozofie. Z toho vyvozuje, že nejlepším způsobem vlády je monarchie, i když se může zvrhnout v tyranii. Tento způsob absolutistické vlády se snaží modifikovat ve snaze nalézt nejlepší systém vedení státu. I tak je, ale výsledkem modifikovaný derivát monarchie, ve kterém členění struktury moci v duchu Platonovi filozofie. Tedy moc drží vzdělaný jedinec (podle Platona filozof), který ví, co je pro blaho lidí dobré. Zbytek moci potom rozděluje do mezi neurozené, ale inteligentní poddané, kteří vedou úřady (u Platona jsou to tzv. strážci, kteří představují vzdělanost státu). Posledním prvkem je samotný lid. 

Ve čtvrté knize Dvořana potom můžeme nalézt odkazy k Marsilianu Ficinovi a novoplatonské filozofii, kterou zde Castiglione přejímá. Jedná se o závěr knihy, který v podstatě končí monologem o teorii poznání a světě idejí, které jsou postavou básníka Pietra Bemba aplikované na krásu a lásku. 

CITÁTY Z KNIHY

Umění "půvabu" - přirozenost 

"...tvářit se, jako by nám to, co děláme, nepůsobilo námahu, jako bychom na to téměř ani nemysleli. To je podle mne zdrojem půvabu; [...]. Proto lze říci, že právě umění je to, které ani jako umění nevypadá...

(První kniha, s. 59-60)

"Vlastnost, kterou prozatím nazýváme přezíravostí a jež je opakem afektovanosti, je vskutku zdrojem půvabu a má kromě toho další výhodu: kdo přistupuje s nenucenou přezíravostí k jakékoli práci, i k té nejméně významné, nejen každého přesvědčí, že své věci rozumí, ale dokonce ho lidé často považují za schopnějšího, než ve skutečnosti je; mají totiž dojem, že kdo provádí s takovou lehkostí dobrý výkon, umí daleko víc, než co právě dělá, a že kdyby své práci věnoval jen trochu větší námahu a pozornost, provedl by ji ještě mnohem lépe."

(První kniha, s. 62) 

Historka o Lorenzu Medici 

"Stejně usadil (Lorenzo de´Medici) jiného hlupáka, který ho jednou zastihl pozdě dopoledne v posteli, vytýkal mu, že tak dlouho spí, a pravil: ,Já už mezitím byl na Novém i Starém trhu, pak za branou San Gallo, obešel jsem hradby, abych rozhýbal tělo, vyřídil jsem spoustu věcí, a vy pořád jen spíte.ʻ Pan Lorenzo mu řekl: ,Co já hodinu snil, má větší cenu, než co vy jste čtyři hodiny dělal.ʻ"

(Druhá kniha, Kapitola LXX, s. 168) 

Historka o Raffaelovi 

"Malíř Raffaelo odpověděl dvěma kardinálům, svým blízkým přátelům, když ho chtěli pozlobit a tvrdili, že na jeho obraze, na němž byli svatý Petr i svatý Pavel, mají oba světci příliš červený obličej: ,Tomu se, páni, nedivte, udělal jsem to naschvál, protože se svatý Petr i svatý Pavel v nebi určitě červenají hanbou, že jejich církev spravují lidí, jako jste vy. ʻ"

(Druhá kniha, Kapitola LXXVI, s. 172) 

Ovidius 

",[...]; teď ho ještě musíte naučit (dvořana), jak utajit svou lásku.ʻ [...] Pan Bernardo a ostatní nepřestávali naléhat, ale pan Iuliano je s úsměvem odbyl: ,Chcete mě jenom zkoušet, víte toho o lásce všichni až dost, a chcete-li vědět víc, jděte a přečtěte si Ovidiaʻ."

(Třetí kniha, Kapitola LXXII, s. 264) 

Pohled na dobrého vladaře 

"Vladař musí nejen sám být dobrý, ale docílit, aby i ostatní byli dobří, tak jako krokvice v rukou stavitelů, která je nejen sama rovná a přesná, ale urovnává a správně odměřuje kameny a kvádry, k nimž ji přiložíme. Nejpádnějším důkazem, že vladař je dobrý, je, když také národ je dobrý, neboť vladařův život ztělesňuje občanům zákon a vzor a jeho mravy se nutně odrážejí v mravech jejich; kdo je nevědomý, nemůže vyučovat, kdo sám neplní rozkazy, nemá právo rozkazovat, kdo sám upadl, nemůže pomáhat na nohy jiným. Má-li zvládnout své povinnosti, musí věnovat všechnu péči svému vzdělání, ..."

(Třetí kniha, Kapitola XXIII, s. 292) 

ODKAZY

• Online kniha ve formátu PDF v Italštině