Maximilian II. Emanuel 

Bavorsko je spojeno zejména s rodem Wittelsbachů, kteří vládli kontinuálně roku 1180 do roku 1918. Pro přelom 17. a 18. století je klíčovou postavou kurfiřt Maximilian II. Emanuel, který vládl 1679 –1726. Jeho vláda na konci 17. století byla ovlivněná Itálií. 

Enrico Zuccalli 

Jeho architektem byl vyučený štukatér původem z dnešního Švýcarska Johann Heinrich Zuccalli (či Enrico Zuccalli; 1642–1724), který do Mnichova přišel již 1669 a přinášel zejména římský vliv Berniniho a italského vrcholného baroka. Pro kurfiřta navrhl například mnichovský Palais Porcia (1693), ale zejména roku 1684 Schloss Lustheim. Stavba byla postavena jako svatební dar k příležitosti sňatku Max Emanuel s dcerou císaře Svaté říše římské Leopolda I. Marií Antonií v roce 1685. 1688 byly dokončovány interiéry. Zámeček je italskou vilou suburbana pro odpočinek a lov a interiér je dekorován cyklem nástěnných maleb s tématikou mýtů o bohyni lovu Dianě.

Od roku 1701 se stavěl dle jeho projektu Nový zámek Schleissheim, který doplnil zámeček Lustheim.

OBRAT K FRANCII - Effner, Cuvilliés a Pichler

Přelom století je změnou ve stylu. Zatímco Enrico Zuccalli zprostředkovával styl Říma, tak následující dekády hledí Bavorsko k Paříži. 

Exil
Max Emanuel osciloval na poli zahraniční politiky mezi Vídní a Paříží, tedy mezi habsburským císařem Svaté říše římské Leopoldem I. a francouzským králem Ludvíkem XIV. Po smrti císaře Leopolda se Max Emanuel na počátku 18. století dostal v nemilost a 1706 až 1714 pobýval v exilu, zejména ve Francii (Versailles a Compiègne).  

Dalším dvorním architektem byl Joseph Effner (1687–1745). Kurfiřt jej roku 1706 vyslal do Paříže, aby se mohl učit na Académie royale d'architecture u Germaina Boffranda. Do Paříže posílá také roku 1709 řezbáře a truhláře Johanna Adama Pichlera. Effner i Pichler se vrátili do Bavorska spolu s kurfiřtem roku 1715, Effner se stal dvorním architektem a Pichler se stal jedním z mistrů řezbářů ve dvorské dílně.

Effnera doplnil na počátku druhé čtvrtiny 18. století Belgičan François de Cuvilliés (1695-1768). Narodil se na území španělského (habsburské) Nizozemí. Našel si útočiště právě u kurfiřta Maxe Emanuela. Ten jej poslal v letech 1720—1724 studovat do Paříže. Po návratu se přidává a pracuje pod Effnerem. 

Max Emanuel jeho služeb nedokázal dlouho využít, protože roku 1726 umírá. 

Karel VII. Bavorský

Johann Friedrich a Heinrich Wilhelm Spindler

Alžběta Braniborsko-Bayreuthská (Elisabeth Friederike Sophie von Württemberg, 1732-1780) zdědila po smrti svého otce Friedricha III. von Brandenburg-Bayreuth (Bedřicha Braniborsko-Bayreuthského) v roce 1763 Schloss Fantaisie. Za jejího vlastnictví byl zámek do roku 1765 dokončen. Důležitým dílem je kabinet, jehož stěny jsou zdobeny technikou intarzie od Johanna Friedricha (1726-1799) a jeho nevlastní bratr Heinricha Wilhelma Spindlera (1738-1788). Na místě je dnes replika díla a originál je uložen v bavorském Bayerisches Nationalmuseum. Od roku 2000 je zámek Fantaisie sídlem muzea zahradního umění: Gartenkunst-Museum Schloss Fantaisie.